Tropika

Pepř černý (Piper nigrum) roste v Indii vých. a na ostrovech indických jako u nás chmel. Sbírá-li se ovoce po uzrání, kde již pozbylo valně své ostrosti, a pak se močí v mořské vodě, dostane barvu bledší a pak se nazývá bílý pepř. Větším dílem upravuje se v Anglii z černého pepře bílý tím, že se vaří a suší.

Aby pak dostal barvu přirozenou, bělí se pomocí výparů chlorových, sírových neb kamencem a vitriolem ; mletý či tlučený; falšuje se pak mimo to rozličným způsobem. Čím je pepř černější, lehčí a čím snáze dá se rozmačkati v prstech, tím horší jest.

Pepř obsahuje látku pryskyřnatou, piperin, a mimo to olej; působí silně na zažívání, pročež také se dává co lék při neduzích střevních. Není-li zánětu a má žaludek pouze povzbuzen býti k činnosti větší, hodí se k tomu účelu pepř velmi dobře.

Dává se za koření na zeleniny, saláty; má-li se rozčilení vyvarovati, poslouží lépe bílý pepř. Celá zrna účinkují slaběji na žaludek, jenž je neztráví a celé vyžene. Za lék potřebuje se často proti zimnici, a sice 5—15 zrn několikrát denně se ho užije.

Olej z pepře lze vytáhnout; kdo nemá k tomu stroje, nalij na tlučený pepř olej olivový a nech to uzavřeno státi několik neděl. Potom sleje se na nový pepř, a tak se pokračuje, až olej má dosti síly.

Při léčení zvířat užívá se pepř proti zastaralým neduhům ústrojů zažívacích, proti nadýmání a k povzbuzení pohlavního pudu u krav a klisen. Zevně se přikládá na staré vředy a k rozehnání otoků a proti ochrnutí. Koním a skotu dává se 3,75—15 gr., ovcím 1,875—3,75 gr. lektvtaře nebo pilulí, obyčejně s nějakým hořkým lékem. Avšak musí býti utlučen, jinak by nebyl ztráven. Zevně se dává jako masť a sice 1 část pepře a 8—12 částí sádla. Též tinktura dává se, větším zvířatům 15—60 gr., ovcím 3,75—15 gr., jižto použíti lze také zevně. Způsobem tímže upotřebí se bílý a španělský pepř.

bobule pepřovníku